Blog

Když jsem se seznámil se svou bývalou přítelkyní, byl jsem nekuřák a ona kouřila poměrně velké množství klasických cigaret. Stal jsem se tedy pasivním kuřákem a to se pak projevilo i v tom, že jsem si občas také zapálil, ale spíše jen pro sváteční okamžiky. Kouření totiž nepovažuji za něco, na čem bych se měl stát závislý, ale vnímám jej jen jako rituál, něco svátečního, co bychom si měli vychutnat. Vzpomínám si na dobu, kdy v areálu buštěhradského zámku bylo v provozu letní kino, bylo to ve své době snad to nejkrásnější letní kino v republice a my jako mladí studenti usedali na dřevěné lavičky a při té příležitosti tu pokuřovali jednu cigaretu za druhou.

Nebylo mi z toho špatně, spíš naopak jsem to vnímal jako vyslovený svátek a také jsem si cigaretu zapaloval pouze zde a důkladně si ji vychutnal. Stejně tak to vnímám s vodní dýmkou HookahJohn shisharium.cz, tu také považuji za něco, co nám umožní sváteční akt, při kterém můžeme posedět s přáteli v kruhu, vyprávět si své životní příběhy a radovat se ze života. Vodní dýmky by se měly zapalovat zejména na různých slavnostech, jako jsou oslavy narozenin, promoce, svatby nebo firemní rauty.

Když se totiž sedí kolem dýmky a pokuřuje jí třeba osm lidí, je to něco úplně jiného, než když kouříte sám, anebo si jdete zapálit cigaretu o přestávce v zaměstnání a stojíte u toho na chodbě u popelníku. Vodní dýmky jsou zkrátka výrobky pro výjimečné akce a když se pak dýmka objeví na podlaze nebo na stole, měli bychom si uvědomit, že máme před sebou chvíle oddechu, které bychom měli využít v přítomném okamžiku pro eliminaci stresu a pro posílení našeho vlastního sebevědomí. Jistě, že i kouření dýmek škodí zdraví, ale pokud to s nimi nepřeháníte a jsou to rituální záležitosti, pak v tom nevidím zádrhel, jak je tomu právě u kuřáků cigaret, kteří si zapalují jednu za druhou a vykouří za den dvě krabičky.

Když jsem se seznámil se svou bývalou přítelkyní, byl jsem nekuřák a ona kouřila poměrně velké množství klasických cigaret. Stal jsem se tedy pasivním kuřákem a to se pak projevilo i v tom, že jsem si občas také zapálil, ale spíše jen pro sváteční okamžiky. Kouření totiž nepovažuji za něco, na čem bych se měl stát závislý, ale vnímám jej jen jako rituál, něco svátečního, co bychom si měli vychutnat. Vzpomínám si na dobu, kdy v areálu buštěhradského zámku bylo v provozu letní kino, bylo to ve své době snad to nejkrásnější letní kino v republice a my jako mladí studenti usedali na dřevěné lavičky a při té příležitosti tu pokuřovali jednu cigaretu za druhou.

Nebylo mi z toho špatně, spíš naopak jsem to vnímal jako vyslovený svátek a také jsem si cigaretu zapaloval pouze zde a důkladně si ji vychutnal. Stejně tak to vnímám s vodní dýmkou HookahJohn shisharium.cz, tu také považuji za něco, co nám umožní sváteční akt, při kterém můžeme posedět s přáteli v kruhu, vyprávět si své životní příběhy a radovat se ze života. Vodní dýmky by se měly zapalovat zejména na různých slavnostech, jako jsou oslavy narozenin, promoce, svatby nebo firemní rauty.

Když se totiž sedí kolem dýmky a pokuřuje jí třeba osm lidí, je to něco úplně jiného, než když kouříte sám, anebo si jdete zapálit cigaretu o přestávce v zaměstnání a stojíte u toho na chodbě u popelníku. Vodní dýmky jsou zkrátka výrobky pro výjimečné akce a když se pak dýmka objeví na podlaze nebo na stole, měli bychom si uvědomit, že máme před sebou chvíle oddechu, které bychom měli využít v přítomném okamžiku pro eliminaci stresu a pro posílení našeho vlastního sebevědomí. Jistě, že i kouření dýmek škodí zdraví, ale pokud to s nimi nepřeháníte a jsou to rituální záležitosti, pak v tom nevidím zádrhel, jak je tomu právě u kuřáků cigaret, kteří si zapalují jednu za druhou a vykouří za den dvě krabičky.

Prohlídka Muzea veteránů vám zabere asi půlhodinu a je přístupná i vozíčkářům. Díky vstřícnosti manželky majitele vystavených exponátů, vás hned při vstupu uvítají její dva psí miláčci. Stafordteriér, který na první pohled budí respekt, ale je výborně vycvičený. Přinese v tlamě košíček, s pětikorunou přilepenou na dně a vybírá vstupné. Ale pozor! Dobře si pamatuje, kdo mu do košíčku hodí penízek.

Pokud tak neučiníte, bude za vámi stále chodit.  Druhý je pražský krysařík, který je stejně dobře vycvičený a příkazy své paničky poslouchá naprosto dokonale. Mimo obvyklé povely dovedou obadva kýchnout, dělat mrtvého či přinést požadovanou z  hromady stodvaceti hraček

S jedinečnými průvodci

 
V muzeu najdete dvě oddělené expozice– v pravém křídle především automobilové veterány značky Mercedes a české Škodovky a Tatry. V levém křídle je několik desítek motocyklů značek Jawa. ČZ, Stadion, NSU nebo Simson.
Majitel muzea, pan Milan Bojar, je zároveň vlastníkem většiny vystavovaných modelů.Ty jsou plně renovované a ve velice zachovalém stavu. Expozice je vkusně doplněna také o různé dobové předměty a doplňky a příjemně působí i dobový hudební doprovod.

Za několik desítek let, co se veteránům věnuje, se podařilo panu Bojarovi vytvořit opravdu unikátní sbírku. V té najdeme automobil Škoda 420 Roadster, kterých bylo vyrobeno jenom 49 kusů, či Škoda 430 Coupé Sport, vůz z roku 1931, kterých bylo vyrobeno jenom 14 kusů. Jedinečným vozem je i Tatra 12 Roadster Special, který byl postavený na zakázku a je to zřejmě jediný vůz svého druhu na světě. Z motocyklů je je nejunikátnější Stadion, určený na export nebo třikolka Simson.

Pokud s vámi bude na procházce lázeňským městem váš čtyřnohý přítel a vy si budete chtít expozici prohlédnout, klidně ho vezměte dovnitř sebou. Určitě bude vítán!

Prohlídka Muzea veteránů vám zabere asi půlhodinu a je přístupná i vozíčkářům. Díky vstřícnosti manželky majitele vystavených exponátů, vás hned při vstupu uvítají její dva psí miláčci. Stafordteriér, který na první pohled budí respekt, ale je výborně vycvičený. Přinese v tlamě košíček, s pětikorunou přilepenou na dně a vybírá vstupné. Ale pozor! Dobře si pamatuje, kdo mu do košíčku hodí penízek.

Pokud tak neučiníte, bude za vámi stále chodit.  Druhý je pražský krysařík, který je stejně dobře vycvičený a příkazy své paničky poslouchá naprosto dokonale. Mimo obvyklé povely dovedou obadva kýchnout, dělat mrtvého či přinést požadovanou z  hromady stodvaceti hraček

S jedinečnými průvodci

 
V muzeu najdete dvě oddělené expozice– v pravém křídle především automobilové veterány značky Mercedes a české Škodovky a Tatry. V levém křídle je několik desítek motocyklů značek Jawa. ČZ, Stadion, NSU nebo Simson.
Majitel muzea, pan Milan Bojar, je zároveň vlastníkem většiny vystavovaných modelů.Ty jsou plně renovované a ve velice zachovalém stavu. Expozice je vkusně doplněna také o různé dobové předměty a doplňky a příjemně působí i dobový hudební doprovod.

Za několik desítek let, co se veteránům věnuje, se podařilo panu Bojarovi vytvořit opravdu unikátní sbírku. V té najdeme automobil Škoda 420 Roadster, kterých bylo vyrobeno jenom 49 kusů, či Škoda 430 Coupé Sport, vůz z roku 1931, kterých bylo vyrobeno jenom 14 kusů. Jedinečným vozem je i Tatra 12 Roadster Special, který byl postavený na zakázku a je to zřejmě jediný vůz svého druhu na světě. Z motocyklů je je nejunikátnější Stadion, určený na export nebo třikolka Simson.

Pokud s vámi bude na procházce lázeňským městem váš čtyřnohý přítel a vy si budete chtít expozici prohlédnout, klidně ho vezměte dovnitř sebou. Určitě bude vítán!

Představte si, že je venku ledový večer, ale vy se právě v klidu necháváte vykulovat v horké vodě. Bez správného řešení byste ale pravděpodobně skončili s mokrým oblečením a pocitem, že vás zima okamžitě přehodí. Zastřešení vířivky totiž není jen o tom, aby vás při koupání nezasáhla první kapka. deště. Jde především o udržení tepla a snížení odpařování vody, což je ten největší žrout energie. Pokud máte vířivku jen volně položenou na zahradě, voda mizí jako v kamenném mlýnku a vy platíte za ohřev víc, než byste měli. Mnoho lidí si myslí, že stačí jen nějaká plachta nebo jednoduchá střecha nad hlavou.

Realita je ale jiná. Pouhá střecha sice zastaví listí a větrem odnášený prach, ale teplotu vody neochrání. Pokud chcete skutečný rozdíl, musíte uvažovat o konstrukci, která má i boční stěny. Právě to vytvoří mikroprostředí, kde se rozdíly mezi teplotou vody a okolního vzduchu vyrovnají. Pokud je zastřešení vířivky kvalitní, ušetříte nejen čas s čištěním filtrů od nečistot, ale i peníze za chemii a elektřinu. Z praxe se ale ukazuje, že každé zastřešení má svůj háček, a to hlavně ve formě vlhkosti. Když máte vířivku pod pevnou střechou, vzniká tam v uzavřeném prostoru obrovská pára.

Jeden tip, který vám ušetří hodiny čištění stěn od vodního kamene a plísní, je zajistit v konstrukci dostatečnou větrací zónu. Nemusí to být okna, stačí malá mezera mezi střechou a bočními stěnami, která umožní cirkulaci vzduchu. Bez toho se vám v přístřešku brzy vytvoří tak hustá mlha, že neuvidíte na vlastní ruce. Výběr tedy není jen o estetice, jak moc altán ladí s vaším dřeným plotem. Je to o tom, jestli se v něm budete cítit komfortně i v listopadu. Pokud zvolíte chybnou konstrukci zastřešení vířivky, skončíte s neustálým odvlhčováním nebo bojem s nečistotami, které se v uzavřeném prostoru usazují ještě rychleji. Raději se tedy zaměřte na funkčnost a větrání než na to, aby to vypadalo jako z katalogu.

Představte si, že je venku ledový večer, ale vy se právě v klidu necháváte vykulovat v horké vodě. Bez správného řešení byste ale pravděpodobně skončili s mokrým oblečením a pocitem, že vás zima okamžitě přehodí. Zastřešení vířivky totiž není jen o tom, aby vás při koupání nezasáhla první kapka. deště. Jde především o udržení tepla a snížení odpařování vody, což je ten největší žrout energie. Pokud máte vířivku jen volně položenou na zahradě, voda mizí jako v kamenném mlýnku a vy platíte za ohřev víc, než byste měli. Mnoho lidí si myslí, že stačí jen nějaká plachta nebo jednoduchá střecha nad hlavou.

Realita je ale jiná. Pouhá střecha sice zastaví listí a větrem odnášený prach, ale teplotu vody neochrání. Pokud chcete skutečný rozdíl, musíte uvažovat o konstrukci, která má i boční stěny. Právě to vytvoří mikroprostředí, kde se rozdíly mezi teplotou vody a okolního vzduchu vyrovnají. Pokud je zastřešení vířivky kvalitní, ušetříte nejen čas s čištěním filtrů od nečistot, ale i peníze za chemii a elektřinu. Z praxe se ale ukazuje, že každé zastřešení má svůj háček, a to hlavně ve formě vlhkosti. Když máte vířivku pod pevnou střechou, vzniká tam v uzavřeném prostoru obrovská pára.

Jeden tip, který vám ušetří hodiny čištění stěn od vodního kamene a plísní, je zajistit v konstrukci dostatečnou větrací zónu. Nemusí to být okna, stačí malá mezera mezi střechou a bočními stěnami, která umožní cirkulaci vzduchu. Bez toho se vám v přístřešku brzy vytvoří tak hustá mlha, že neuvidíte na vlastní ruce. Výběr tedy není jen o estetice, jak moc altán ladí s vaším dřeným plotem. Je to o tom, jestli se v něm budete cítit komfortně i v listopadu. Pokud zvolíte chybnou konstrukci zastřešení vířivky, skončíte s neustálým odvlhčováním nebo bojem s nečistotami, které se v uzavřeném prostoru usazují ještě rychleji. Raději se tedy zaměřte na funkčnost a větrání než na to, aby to vypadalo jako z katalogu.

Z křesťanství nám je známo sedm hlavních hříchů, a to pýcha, závist, lakomství, hněv, lenost, obžerství a smilstvo. Podle katolického učení se hřešit nesmí, a pouze upřímná lítost a pokání nás může před peklem uchránit. Těchto vyjmenovaných sedm hříchů ovšem není nejhorších před Bohem. Jde ale o činy, které jsou středobodem celé hříšnosti člověka a vychází z nich další hříšné konání.

Hřích první:PÝCHA
Pýcha je považována za původní a také za nejzávažnější ze sedmi hlavních hříchů, protože je původcem všech ostatních. Někdy je dokonce označována za otce všech hříchů a jako nejvýraznější vlastnost samotného ďábla. Jde o sobectví, které následuje pouze vlastní touhy a rozmary, které staví před blaho ostatních lidí. Je to zalíbení v sobě a pohrdání druhými. Pyšný člověk chce uznání, pozornost a obdiv.

Hřích druhý: ZÁVIST
Ze sedmi hlavních hříchů je závist jediná, která přímo navazuje na Desatero přikázání. Je jedinou z nejsilnějších příčin neštěstí. Přináší lidem smutek a nutí působit ho i druhým. Závist je nespokojenost s vlastním životem, je to zármutek nad dobrem bližního. Ničí dobrou pověst a způsobuje hádky v rodině i mezi přáteli, vede také k sebezničení.

Hřích třetí: LAKOMSTVÍ
Lakomství je hřích touhy. Často bývá příčinou podvodů lhaní, vydírání i krádeží. Není pouze shromažďováním bohatství, ale hříšnou součástí je neochota rozdělit se o své bohatství. Nejde ale jen o shromažďování bohatství ve formě peněz nebo majetku, ale také moci či osobního vlivu.

Hřích čtvrtý: HNĚV
Hněv vychází z vášní člověka, proto není sám o sobě špatný, je v podstatě neutrálním aktem. Tedy jen do doby, než je obrácen proti nevinnému člověku. Hříšný nastane hněv teprve, až když se touží po pomstě. Kdysi byl hněv nazýván krátkým šílenstvím.

Hřích pátý: LENOST
Lenost si většinou představujeme jako nechuť něco dělat. Její definice je však mnohem širší. Lenost je ze všech hlavních hříchů nejkomplikovanější, je to vlastně vynechání odpovědnosti, vyhýbání se činnosti, která je povinností.

Z křesťanství nám je známo sedm hlavních hříchů, a to pýcha, závist, lakomství, hněv, lenost, obžerství a smilstvo. Podle katolického učení se hřešit nesmí, a pouze upřímná lítost a pokání nás může před peklem uchránit. Těchto vyjmenovaných sedm hříchů ovšem není nejhorších před Bohem. Jde ale o činy, které jsou středobodem celé hříšnosti člověka a vychází z nich další hříšné konání.

Hřích první:PÝCHA
Pýcha je považována za původní a také za nejzávažnější ze sedmi hlavních hříchů, protože je původcem všech ostatních. Někdy je dokonce označována za otce všech hříchů a jako nejvýraznější vlastnost samotného ďábla. Jde o sobectví, které následuje pouze vlastní touhy a rozmary, které staví před blaho ostatních lidí. Je to zalíbení v sobě a pohrdání druhými. Pyšný člověk chce uznání, pozornost a obdiv.

Hřích druhý: ZÁVIST
Ze sedmi hlavních hříchů je závist jediná, která přímo navazuje na Desatero přikázání. Je jedinou z nejsilnějších příčin neštěstí. Přináší lidem smutek a nutí působit ho i druhým. Závist je nespokojenost s vlastním životem, je to zármutek nad dobrem bližního. Ničí dobrou pověst a způsobuje hádky v rodině i mezi přáteli, vede také k sebezničení.

Hřích třetí: LAKOMSTVÍ
Lakomství je hřích touhy. Často bývá příčinou podvodů lhaní, vydírání i krádeží. Není pouze shromažďováním bohatství, ale hříšnou součástí je neochota rozdělit se o své bohatství. Nejde ale jen o shromažďování bohatství ve formě peněz nebo majetku, ale také moci či osobního vlivu.

Hřích čtvrtý: HNĚV
Hněv vychází z vášní člověka, proto není sám o sobě špatný, je v podstatě neutrálním aktem. Tedy jen do doby, než je obrácen proti nevinnému člověku. Hříšný nastane hněv teprve, až když se touží po pomstě. Kdysi byl hněv nazýván krátkým šílenstvím.

Hřích pátý: LENOST
Lenost si většinou představujeme jako nechuť něco dělat. Její definice je však mnohem širší. Lenost je ze všech hlavních hříchů nejkomplikovanější, je to vlastně vynechání odpovědnosti, vyhýbání se činnosti, která je povinností.

Víte, jaký je rozdíl mezi městem a vesnicí? Samozřejmě dělení je spousta. V současné době se jedná především o počet obyvatel. Dříve se vesnice odlišovala především svým zemědělským zaměřením, na rozdíl od měst, kde se rozvíjelo řemeslo a manufakturní výroba. Jedním z ukazatelů bylo v minulosti takzvané trhové právo. Tímto právem se právě dělila městečka od vesnic. Městská práva vydával buď sám panovník (u královských měst) nebo feudál (u poddanských měst).

Návštěva trhu bývala srovnatelná s návštěvou nákupního centra v současnosti. Trh představoval velkou událost nejen pro lidi, kteří tam vyráželi za nákupy, i pro lidi, kteří tam vyráželi za obchodem.
 

Existovaly v podstatě dva druhy trhů.

1. Týdenní trh– uskutečňoval se jednou za týden ve stanovený den. Prodávalo se na něm zboží běžné potřeby jako ovoce, zelenina, mléčné výrobky.
2. Výroční trhy– neboli také jarmarky byly událostí, která se uskutečňovala na základě privilegia, které udělil panovník. Těchto trhů se zúčastnili často obchodníci, kteří přijížděli zdaleka a přiváželi zboží, které nebývalo běžně dostupné. Například látky, koření, stuhy, obuv. Součástí výročních trhů byly různé potulné atrakce jako divadlo, hudební produkce a podobně.

 
Tržnice jako takové vznikaly zhruba od dob renesance v Itálii a Francii. V Praze vznikla tržnice až v 19. století.
 

Obchody

Protože mnoho lidí to mělo do města daleko, fungovaly na vesnicích obchody, kterým se říkalo různě hokynářství, kvelb, krám nebo koloniál. Jednalo se v podstatě o prodej smíšeného zboží. Kromě potravin tam bylo možno zakoupit vše, co bylo v domácnosti zapotřebí. Obchody existují v podstatě od starověku.

Existovaly i obchody zaměřené na určitý typ sortimentu (například masné krámy, pekařství), ty tvořily především kolorit měst.